Konec života T. G. Masaryka




Dne 1. května roku 1937 Tomáše Garrigua Masaryka poprvé zasáhla jeho nemoc. Masaryk se ale nevzdával. Dobře věděl, že musí 'svou zem' vést, dokud nebude jasné, že jeho nástupcem se stane dr. Edvard Beneš. V něj totiž vkládal veškerou důvěru a byl přesvědčen, že jedině on povede vlast tím správným směrem. Dne 14. prosince roku 1935 abdikoval a za svého nástupce doporučil Beneše. Národní shromáždění respektovalo jeho přání a dr. Edvard Beneš se stal druhým prezidentem samostatné Československé republiky. Po opuštění svého úřadu trávil Masaryk poslední roky života v Lánech. Nepřestával se zajímat o veřejné dění, nejvíc ho trápil nástup Hitlera a jeho zvrhlá ideologie. Rád si četl, a když už na to neměl síly, nechal si dokonce předčítat. Jeho obliba Beethovena a Smetany velmi vzrostla a jeho bojovná povaha se téměř vytratila. Často si vyjížděl do okolí a navštěvoval hrob své drahé Charlotty. V noci z prvního na druhého září roku 1937 přišel poslední záchvat. Celý národ napjatě sledoval jeho boj. Doktoři dělali, co mohli. Dévátého září Masaryk pochopil, že je konec a pokynul lékařům, aby ho nechali v poklidu umřít. Dva dny v plném vědomí neodpovídal na otázky a s nikým nekomunikoval. Jedenáctého září upadl do hlubokého bezvědomí a dne 14. září roku 1937 zemřel. Tím se mu splnilo jeho přání neumírat na jaře či v plném létě. Na konci babího léta skončila Masarykova životní cesta, na které dokázal zahýbat světovými dějinami. Státní pohřeb se konal dne 21. září roku 1937.