Předválečný život T. G. Masaryka




Tomáš Garrigue Masaryk se narodil dne 7. března roku 1850 v Hodoníně do chudé rodiny kočího Josefa Masaryka. Po přímluvě místního děkana byl pro své nadání poslán do školy. Nejdříve se učil uměleckému zámečnictví ve Vídni. Poté, co mu jiný učeň ukradl knížky, vrátil se domů do Čejče a učil se kovářem. Roku 1865 byl přijat na Německé gymnázium v Brně a vynikající prospěh mu pomohl získat stipendium. Současně působil jako vychovatel v rodině policejního úředníka. Díky své práci byl finančně zajištěn natolik, že mohl platit také studium svého bratra. Masaryk se ovšem odmítl zúčastnit povinné školní zpovědi a byl vyloučen. Naštěstí byl jeho zaměstnavatel, policejní úředník Le Monnier, přeložen do Vídně. Masaryk odešel s ním a od listopadu 1869 studoval Akademické gymnázium. Veškerý svůj čas věnoval intenzivnímu studiu, především jazyků a filosofie. Po složení maturity roku 1872 se přihlásil na Vídeňskou filosofickou fakultu, obor klasická filologie. Po smrti Le Monniera, jeho zaměstnavatele, si našel ještě výhodnější místo u generálního rady Anglo-Rakouské banky R. Schlesingera. Roku 1876 ukončil studia a vydal se na cesty po Evropě. V Německu na univerzitě v Lipsku strávil jeden rok a v červnu 1877 poprvé spatřil svou budoucí choť Charlottu Garrigue, dceru bohatého amerického podnikatele z New Yorku. Těsně před jejich odjezdem se v srpnu 1877 zasnoubili. Po návratu do Vídně musel Masaryk řešit problémy svého zajištění a jako nejschůdnější se mu zdálo získání docentury. To bylo ovšem přerušeno náhlou správou o Charlottině zranění. Vydal se tedy na svou první cestu do Ameriky a 15. 3. 1878 se se svou snoubenkou Charlottou Garrigue oženil. V září roku 1878 habilitoval Masaryk práci zabívající se otázkou sebevraždy a její knižní vydání (1881) vyvolalo značný ohlas. V květnu roku 1879 se manželům Masarykovým narodila první dcera Alice a o rok později syn Herbert (syn Jan se narodil 1886). Roku 1882, v době rozdělení Prahy na Českou a Německou část, se z finančních důvodů i s rodinou do Prahy přestěhoval a přijal místo na Pražské univerzitě. Jeho osobnost a způsob výuky se velmi lišily od ostatních konzervativních vyučujících. Roku 1883 začal přispívat do vědeckého časopisu 'Athenaeum' a jako první zpochybnil pravost 'Rukopisů zelenohorského a královédvorského' a volal po jejich přezkoumání. Tento střet přerostl v celonárodní aféru a nakonec byla nepravost rukopisů prokázána. Tímto v Masarykovi vzrostl zájem o politiku a roku 1891 vstoupil do Říšského sněmu s mandátem za Mladočechy. Po dvou letech však odešel z rodinných důvodů z politiky. Celá 90. léta byla pro něj obdobím, kdy vytvořil velkou část svých Literárních děl a byl jmenován profesorem Karlovy univerzity. Roku 1899 rozhodně vystupoval proti antisemitské kampani v souvislosti s takzvanou "hilsneriádou", procesem proti Leopoldu Hilsnerovi, obviněnému z rituální vraždy Anežky Hrůzové. Masaryk prosadil revizi procesu, ale zároveň se stal terčem protižidovské kampaně. V této napjaté době a nepříznivé situaci roku 1900 založil Českou stranu lidovou - od roku 1905 Česká strana pokroková. Roku 1907 se s mandátem za Českou stranu pokrokovou vrátil do Vídeňského parlamentu, kde setrval do roku 1914.